Ve zkratce: Throne: Kingdom at War je pomalá středověká budovatelská strategie od Plariumu, kde se hraje hlavně o aliance a politiku, ne o akci. Zadarmo si ji užiješ, ale jen když máš trpělivost a kámoše v dobré alianci. Pokud čekáš rychlou zábavu nebo nesnášíš čekací časomíry, jdi jinam.

Spustil jsem Throne s tím, že je to jen další klon Game of War. A ono je to jen další klon Game of War. Jenže po pár hodinách jsem zjistil, že mi to nevadí tak, jak jsem čekal. Plarium tenhle žánr umí ulízat do podoby, která vypadá draze a hraje se překvapivě plynule. První večer uteče, ani nevíš jak — stavíš, vylepšuješ, čteš si o jednotkách a říkáš si, že tahle hra je vlastně docela milá.

Pravda přijde druhý den. Časomíry se protáhnou, mapa kolem tebe zhoustne nepřáteli a ty zjistíš, že sám nejsi nikdo. Throne není hra, kterou hraješ proti počítači. Je to hra, kterou hraješ s lidmi a proti lidem, a tvůj zámeček je jen žeton na obří šachovnici. Já po čtyřech tisících hodin ve free-to-play strategiích vím, kam to vede. A přesto jsem si pár večerů upřímně užil.

Co je Throne: Kingdom at War a proč to chytne

Throne: Kingdom at War je strategická MMO od studia Plarium, tedy stejné party, co stojí za Vikings: War of Clans nebo Stormfall. Vyšlo to už před lety a od té doby si to žije svým životem v prohlížeči i na mobilu. Zasazení je obecné fantasy středověké — jsi pán (lord) malého zámku v Království, kolem tebe se rozprostírá sdílená mapa a na ní tisíce dalších hráčů, kteří chtějí přesně to samé co ty. Trůn.

Princip je jednoduchý a starý jako žánr sám. Stavíš a vylepšuješ budovy uvnitř zámku, těžíš suroviny, cvičíš vojáky, posíláš hrdinu na výpravy a hlavně se přidáváš do aliance, abys vůbec přežil. Celý vtip není v tom, že bys porazil nějakého bosse. Vtip je v tom, že spolu se svou aliancí získáš kontrolu nad hlavním městem Království a posadíš svého panovníka na trůn. Kdo sedí na trůnu, ten rozdává tituly a bonusy. Je to politika převlečená za strategii.

Proč to chytne? Tři důvody. Za prvé vizuál — Plarium dělá tyhle hry vždycky o třídu hezčí než konkurence, takže zámek vypadá jako zámek a ne jako tabulka v Excelu. Za druhé je tu obrovský pocit progrese na začátku: prvních pár úrovní ti hra sype suroviny a vylepšení skoro zadarmo, takže máš pocit, že rosteš mílovými kroky. A za třetí ten sociální tlak. Jakmile se dostaneš do aktivní aliance, kde si lidi navzájem pomáhají a domlouvají útoky, je to úplně jiná hra. Najednou tě to drží, protože nechceš nechat partu ve štychu.

Jak se to hraje

Základ je správa zámku. Máš centrální budovu — Palác (Castle) — a jeho úroveň určuje, co všechno smíš postavit a jak vysoko. Kolem stavíš produkční budovy na suroviny, kasárny na výcvik, sklad, ambasádu pro aliance a hromadu dalšího. Každé vylepšení něco stojí a hlavně něco trvá. A tady začíná to pravé jádro žánru: časomíry. Na začátku jsou to vteřiny, později minuty, pak hodiny a v pozdní hře dny. Hra se z velké části hraje tak, že něco zadáš a jdeš pryč.

Jednotky se dělí do několika kategorií, které fungují jako klasický kámen-nůžky-papír. Máš pěchotu, jezdce, střelce a obléhací stroje. Žádná z nich není univerzálně nejlepší — záleží, proti čemu jdeš a co bráníš. K tomu máš hrdinu (Lorda), kterého levelíš zvlášť, dáváš mu výbavu a rozděluješ mu body do dovedností. Hrdina je důležitý, protože jeho schopnosti dávají pasivní bonusy celému zámku, ať už ke sběru surovin, k rychlosti výcviku nebo k síle armády. Vyplatí se rozmyslet si, jestli ho stavíš na ekonomiku, nebo na válku.

Pak je tu výzkum. Rozsáhlý strom technologií, kde si postupně odemykáš lepší jednotky, vyšší produkci, rychlejší stavby a desítky drobných bonusů. Výzkum žere suroviny a hlavně čas, a je to jedna z věcí, co tě bude brzdit po celou dobu hraní. Důležitý je i systém řemesel a předmětů — kováš si výbavu pro hrdinu, sbíráš materiály z výprav a craftíš věci, které ti dávají další procenta navrch. Procenta jsou v téhle hře náboženství. Celá hra je v jádru o tom, kdo má víc malých bonusů nasčítaných dohromady.

Boj sám probíhá bez tvého zásahu. Vybereš jednotky, vybereš cíl, pošleš pochod a čekáš, až armáda dorazí a vyhodnotí se výsledek. Žádné taktické přesouvání po bojišti — rozhoduje složení armády, počty, technologie, bonusy hrdiny a obrana cíle. Útočíš na neutrální monstra na mapě kvůli kořisti a zkušenostem, na zdroje surovin, a samozřejmě na zámky jiných hráčů. PvP je srdce hry. Když ti někdo přijde vyrabovat sklad nebo rozbít armádu, není to skript, je to skutečný člověk z druhé strany Evropy, který se zrovna nudí.

Postup a ekonomika

Suroviny jsou základ všeho. Throne jede na čtyřech surovinách — jídlo, dřevo, kámen a železo — plus na vzácnějším stříbru a samozřejmě prémiové měně (zlato), kterou si normálně kupuješ za skutečné peníze. Jídlo živí armádu, zbytek staví, cvičí a zkoumá. Suroviny vyrábíš v produkčních budovách a sbíráš je z polí na mapě, kam posíláš jednotky. Sklad ti část surovin chrání před vyloupením, ale jen do určitého limitu — všechno nad limit je volně k mání pro každého, kdo na tebe pošle armádu.

Postup je zpočátku rychlý a návykový. Prvních pár úrovní Paláce vyletíš za jeden večer a máš pocit, že jsi za chvíli pán Království. Pak přijde stěna. Někde kolem úrovně, kdy se časomíry vylepšení protáhnou z minut na hodiny a dny, hra zpomalí a začne tě jemně tlačit. Najednou zjistíš, že na další úroveň Paláce ti chybí surovina, kterou nestíháš vyrábět dost rychle, a že vylepšení potrvá den a půl. Tady se láme, jestli u hry zůstaneš.

Ekonomika je postavená tak, abys měl pořád něco rozdělaného a pořád ti něco chybělo. To je záměr, ne chyba. Hra chce, aby ses vracel — zkontrolovat fronty, posbírat suroviny, znovu něco zadat. Free hráč to zvládá tím, že je organizovaný: drží štít, neukazuje na mapě víc, než musí, neutrácí suroviny zbytečně a hraje na vytrvalost. Aliance ti navíc umožní posílat si suroviny navzájem, takže dobrá parta dokáže rozjet i hráče, který by sám zapadl. Bez aliance je ekonomika výrazně tvrdší a osamělejší.

Co tě bude tlačit nejvíc, jsou ty zatracené časomíry a urychlovače. Urychlovače (speedy) zkracují fronty staveb, výcviku a výzkumu, a získáváš je z eventů, výprav a balíčků. Kdo má speedů hodně, ten roste rychle. Kdo nemá, ten čeká. A přesně tady se dostáváme k otázce, kterou si položí každý.

Je to pay-to-win

Ano. Nebudu chodit kolem horké kaše — Throne: Kingdom at War je pay-to-win, pokud chceš hrát kompetitivně. To je celé, žádné „ono záleží“. Hra je formálně zadarmo, projdeš v ní spoustu obsahu bez placení, ale jakmile jde o přímý souboj na špičce žebříčku, peníze rozhodují.

Funguje to nepřímo, a o to je to záludnější. Platící hráč si nekupuje tlačítko „vyhrát“. Kupuje si čas. Kupuje balíčky se surovinami, urychlovači, speciálními předměty a posilami, díky kterým má za týden to, co free hráč buduje měsíc. A protože celá hra je o nasčítaných procentech a o tom, kdo má větší a rychlejší armádu, ten nasbíraný náskok je v PvP rozdíl mezi vítězstvím a tím, že ti někdo srovná zámek se zemí, než stačíš mrknout.

Realita je taková, že na každém serveru existuje hrstka velkých peněženek, které drží trůn a rozhodují o dění. S nimi free hráč soupeřit nemůže a nemá smysl si namlouvat opak. Co ale free hráč může, je být užitečnou a chytrou součástí dobré aliance, hrát na vytrvalost, sbírat z eventů a bavit se tím, co hra nabízí, aniž by lezl do přímé konfrontace s velmoži. Když do toho jdeš s tímhle očekáváním, je to v pohodě. Když si myslíš, že zadarmo dobudeš celé Království, naštveš se.

Pro koho to je a pro koho ne

Throne sedne lidem, kteří mají rádi dlouhodobé budovatelské strategie a hlavně tu sociální, alianční stránku. Pokud tě baví plánovat na týdny dopředu, domlouvat se s partou na koordinovaných útocích, řešit diplomacii a politiku a pomalu rozšiřovat svou moc, tahle hra ti dá hodiny zábavy. Funguje skvěle jako hra „na pozadí“, kterou si během dne párkrát zkontroluješ z mobilu. Taky se hodí, pokud máš rád estetiku středověku a chceš něco, co vypadá líp než většina konkurence.

A teď kdy NEhrát. Pokud nesnášíš čekací časomíry a mikrotransakce, vyhni se tomu obloukem — Throne je obojího plný a nezměníš to. Pokud chceš taktický boj, kde sám velíš jednotkám na bojišti, tady ho nenajdeš, boj je automatický. Pokud hledáš hru na dvacet minut bez závazků, neseženeš tu uspokojení, protože odměna přichází přes dny a týdny, ne přes jednu session. A pokud máš sklon utrácet, když tě hra tlačí — tady tě tlačit bude pořád, takže si dej pozor na peněženku. Já osobně bych to nedoporučil nikomu, kdo nesnese pomalé tempo nebo nehraje v partě, protože sólo a netrpělivě je to ta nejhorší verze téhle hry.

Verdikt

Throne: Kingdom at War je řemeslně dobře udělaná středověká strategie, která dělá přesně to, co od Plariumu čekáš — vypadá hezky, plyne hladce a po pár dnech tě postaví před zeď časomír a mikrotransakcí. Není to nic nového ani objevného, je to osvědčený žánr v pěkném kabátě. Stojí a padá to na alianci: s dobrou partou je to slušná dlouhodobá zábava zadarmo, sólo je to únavná čekárna s pocitem, že tě velké peněženky pořád válcují.

Já jsem si pár večerů upřímně užil a pár dalších se nudil u čekání na vylepšení, které trvalo dýl než moje večeře. Pokud do toho jdeš s realistickým očekáváním, bereš to jako pomalou hru na pozadí a najdeš si aktivní alianci, dostaneš solidní strategii bez utracené koruny. Dávám 7 z 10. Vyzkoušet to můžeš Hrát Throne: Kingdom at War zdarma a udělat si vlastní obrázek.

Časté otázky

Je Throne: Kingdom at War zdarma?

Ano, je to free-to-play a rozjedeš ho bez placení. Obsahuje mikrotransakce a placené balíčky, které urychlují postup a dávají výhody, ale ke hraní nutné nejsou. Zadarmo si hru užiješ, jen pomaleji.

Na čem se to dá hrát?

Hraje se v internetovém prohlížeči na PC a jako aplikace na mobilech s Androidem i iOS. Účet je sdílený, takže můžeš přecházet mezi počítačem a telefonem podle toho, kde zrovna jsi.

Je hra v češtině?

Ne, čeština ve hře není. Nabízí několik jazyků, ale pro pohodlné hraní se hodí alespoň základní angličtina, hlavně kvůli komunikaci v alianci. V chatu se ale domluvíš s lidmi z celého světa.

Je Throne: Kingdom at War pay-to-win?

Pro hraní na špičce žebříčku ano — placení výrazně zrychluje postup a dává náskok, který free hráč nedožene. Jako free hráč si hru užiješ, ale spíš týmovou a vytrvalostní cestou než v přímém souboji s největšími platícími hráči.

Musím hrát v alianci?

Technicky ne, ale prakticky ano. Bez aliance jsi na mapě snadný cíl, přijdeš o většinu zábavy a ekonomika je výrazně tvrdší. Aktivní aliance ti dá ochranu, posily surovin i koordinované útoky a teprve s ní hra dává smysl.

Kolik času hra zabere?

Můžeš si ji dávkovat — stačí pár krátkých zkontrolování denně, kdy posbíráš suroviny a zadáš nové fronty. Pokud ale chceš být v alianci platný a růst rychle, počítej s tím, že tě to bude lákat zpátky mnohem častěji, hlavně během eventů.